Proč mám ráda lázně Luhačovice

Čtvrté největší a jedny z nejhezčích lázní u nás. Půvabná poloha, originální architektura (D. Jurkovič - návrh na zařazení na seznam UNESCO). Ano, jsou mojí srdeční záležitostí, nikdy nezklamou (důvěrně jim říkám Luha).

Mám na nich ráda to, že jsem tam vlastně jen výhradně za sebe - nejsem v žádné životní roli. Prostě jen jako já, ženská. Jen tam mám čas sama na sebe, čas chodit bezcílně po obchodech - ne se seznamem kup to či ono, tam mám čas denně na sebe patlat výživné krémy (využiji tam vše co se mi za poslední čas nahromadilo v koupelně) a klidně to na sebe plácám v jistotě, že nikdo nezazvoní, když mám zrovna okurku na čele a vypadám jak Haloween.

Tam si vezmu na sebe cokoliv, co mě napadne, nacpu si klipsy do uší, „nasadím klobouk" a vyrazím kamkoliv, aniž bych to vše vracela zpět do skříně s pocitem - „tohle si vzít nemůžu, to se na mě nehodí". Doma se snažím chodit ven tak, abych nepobuřovala.

Tam si také zajdu s partičkou známých (i neznámých) na výlet, bowling, taneček a do hospůdky, kde usrknu 2 sklenky výtečného červeného tramínu.

No a tam taky kašlu na všechna stravovací předsevzetí (to je zdravé a to ne), protože k místnímu koloritu patří konzumace výborných domácích klobásek, kozenek v bramboráku a pečených kolen. Také si nikdy nenechám ujít pohár „Černoušek" nebo dortík „Sen" na lázeňské kolonádě.

Tam mám také čas na nekonečné klábosení se svými letitými přáteli.

Tam si vychutnávám i divadlo a koncerty, aniž bych musela neustále sledovat hodinky s tím, že přijdu pozdě a pak po kulturním zážitku se slastně rozervanou duší letět na poslední metro/autobus.

Tak pro tohle všechno a samozřejmě pro mimořádně čistý vzduch a léčivé prameny (s vysokým obsahem minerálních látek, které jsou pro naše dýchací cesty, trávicí ústrojí a pohybový aparát do pravé ořechové), mám Luhačovice ráda.

A víte, jak se potom těším domů? Protože tam to přeci nemůže beze mě pořádně fungovat a hlavně se mi začně stýskat po mých blízkých.

Proto dámy, nemějte strach z lázní a vyzkoušejte to samy, nemusí se nutně jednat o lázeňský úbor, večerní toalety a nekonečné korzování po kolonádě.

Pokud se tam vypravíte, tak Vám přeji alespoň zlomek mých příjemných pocitů, které tam vždy zažívám.

PS.

Letos jsem měla ke svému lázeňskému pobytu ještě jeden bonus navíc. Příjemné odpoledne ve Zlíně s Vlaďkou. Ta si pro mě přijela do Luha, odvezla mě do zlínského (malého/milého) Mammáče, pak jsme prošly město (s nezaměnitelnou architekturou baťovské doby), podívaly se do muzea bot a do zrekonstuovaného věžáku „21", který patří mezi významné zlínské stavby a zároveň je i jednou z jeho dominant. Na střešní terase jsme přikafíčku probraly „jak jde život, a co děti, mají si kde hrát". Pak jsme pokračovaly k Vlaďce domů, kde jsme sluply uchystané pohoštění a já za pomoci Vladčina manžela (velice milého a příjemného) degustovala „Modrý Portugal". No a večer mě opět Vlaďka, nerozbitou a příjemně naladěnou, vrátila zpět do lázeňské péče.

Vladi, ještě jednou děkuji.

Je fajn mít známé (a že my je máme po celé republice!).

JanaŠ

Přidat komentář