Příliš mladá na rakovinu prsu?

Sympatická Lucie (34) z Plzně rozhodně nepatří mezi pověrčivé ženy - jak sama přiznává, symbolickou třináctku pokládá za šťastnou už od doby, kdy před sedmi lety v pátek třináctého řekla "ANO" svému muži. Když lékaři pomocí magnetické rezonance objevili podivný útvar v jejím prsu, bylo Lucii pouhých 24 let. Jakkoli všichni Lucii uklidňovali, že u tak mladé ženy by byla rakovinu prsu raritou, biopsie potvrdila zhoubný nádor...

Na chodbách polikliniky na Karlově náměstí a v čekárnách a vyšetřovnách Všeobecné fakultní nemocnice v Praze jsem strávila hodně času, ne vždy to byl čas příjemný, ale lékaři i sestřičky byli ve většině případů milí a snažili se mi se vším pomoci a vyjít mi vstříc.

První má návštěva onkologie byla kupodivu v podstatě veselá, vydali jsme se do Prahy na rodinný výlet a poskytnout krev k testům na mutaci genu BRCA1, kdy tato mutace již byla potvrzena u mojí maminky. To bylo před 12 lety a testování v České republice právě začínalo, pan doktor nám říkal, že v každé rodině je to většinou tak, že jeden mutaci má, druhý ne. U nás to bylo jinak, kdo jel na testy, což byli téměř všichni rodinní příslušníci ze strany mojí maminky, u toho byla mutace prokázána. Z první návštěvy mám pouze pozitivní dojmy, paní na recepci se usmívala, sestřičky věděly, co mají dělat a pan doktor byl sdílný, komunikativní a ve všem otevřený. Se stejnými pocity jsem odcházela i z druhé návštěvy, kdy jsem se byla domluvit, co pro mě mutace genu BRCA1 vlastně znamená. Již tenkrát mi bylo nabídnuto více možností sledování a prevence a bylo na mně, jak se rozhodnu a zda půjdu ještě k jinému lékaři na konzultaci. Jelikož pan doktor na mě působil neuvěřitelně pozitivně, začala jsem mu důvěřovat a důvěřuji doposud, i když ho vítr zavál k zahraničním pacientům.

Domluvili jsme se, že se jednou za rok vydáme s rodinou na výlet do hlavního města, kde nám naberou krev, zajdeme si na magnetickou rezonanci, kde do nás vpraví kontrastní látku, na sono břicha a ženy i na sono prsou a starší ženy i na mamograf. Veškerá tato vyšetření se odehrávala na Karlově náměstí, současném KOC Praha, a bylo příjemné nemuset absolvovat každé vyšetření na jiném pracovišti. Jediný problém byl, že ne vždy personál, který měl na starosti objednávání, byl vstřícný a nechtěl nám sjednotit termín na magnetickou rezonanci a sono, ale nám se zase nechtělo jezdit 300 kilometrů nadvakrát (tenkrát jsem ještě bydlela v Sokolově). Tyto minikonflikty vždy musel pan doktor nebo sestřička řešit telefonicky, ale pokaždé je vyřešili k naší spokojenosti. Myslím si, že toto by mělo být standardem pro pacienty z dálky nebo ty, kteří mají malé děti či nějaké pohybové omezení, a v podstatě by to mohlo být standardem pro všechny pacienty :).

O tři roky později od zjištění mutace mého genu BRCA1 se na jednom rodinném výletu do Prahy na magnetické rezonanci ukázal útvar, který se lékařům nelíbil, na sonu se ho snažili najít a s telefonickou pomocí lékařů z magnetické rezonance se jim to povedlo. Byla doporučena biopsie, na kterou jsem se objednala v místě mého tehdejšího bydliště, v Plzni. Paní doktorka mě ubezpečovala, že to je jen tukový útvar a že by biopsii ani nedělala, ale já si ji prosadila a ukázalo se, že jsem udělala dobře. Biopsie potvrdila zhoubný nádor.

Čtyři dny před Silvestrem jsem nastoupila do Nemocnice U Apolináře, kde jsem podstoupila ablaci prsu. Personál byl neskutečně milý, dokonce se za mnou přišel podívat i pan doktor Michal Zikán, u kterého jsem byla na konzultaci ohledně odstranění vaječníků, které mám nakonec dodnes. Byl v civilu, omlouval se, že má mezi svátky volno, že mě nebude operovat, ale že byl odvolán k těžkému porodu dvojčat, tak se stavil v podstatě na kus přátelské řeči a povzbuzení. Na Silvestra jsem mohla se dvěma dreny domů! Potom následovalo několik kontrol v Nemocnici U Apolináře a chemoterapie v Plzni. Celou dobu jsem však byla „pod kontrolou" pana doktora na Karlově náměstí a jsem nesmírně vděčná, že byl ochotný a schopný zajistit mi léčbu v Plzni, aniž bych musela měnit onkologa. Vše společně se sestřičkou vykomunikovali a během léčby mě dokonce kontaktoval s dotazy na můj aktuální stav - zdravotní i psychický.

Po skončení léčby mi personál polikliniky na Karlově náměstí pomohl s podáním žádosti o invalidní důchod, měla jsem napsané doporučení na rehabilitace, a předepsané kontroly tentokrát již každého půl roku. Poté přišly děti a já již neměla čas jezdit do Prahy, tak jsem nyní sledována v KOC ve Fakultní nemocnici v Plzni, kde jsem však zatím byla jen dvakrát, paní na recepci je úžasná, se vším pomůže, každého sežene, lékařka a její sestřička jsou také velice milé. Ale při mé druhé a zatím poslední návštěvě, byl problém s tím, že jsem s sebou měla malé děti - pacienti byli rádi, že nesedí ve „sterilním" tichu, ale jedné sestře, nevím ani, odkud se vzala, se děti nelíbily a snažila se mě vykázat. Když však zjistila, že jsem pacientka a ne doprovod, „klesla jí brada" a neměla slov. To se stalo 20 minut po čase, na který jsem byla objednána. Kdyby lékaři stíhali brát pacienty na čas, tak bych byla dávno pryč i s dětmi. V Praze byl přístup opačný, nejprve se zeptali, čí jsou ty děti, a zda jdu na kontrolu, když jsem řekla, že ano, tak mě buď hned vzali, nebo mi řekli, že se omlouvají, že musím přibližně tolik minut počkat.

Musím tedy pochválit všechny zaměstnance VFN v Praze, ať se to týká pracovníků na recepci, sestřiček, lékařů jak na poliklinice, na magnetické rezonanci, na odběrech. Trochu byl problém se sestřičkami na sonu, mají asi hodně pacientek a objednávání na konkrétní den (stejný jako den magnetické rezonance) byl často běh na dlouho trať. Ale valná většina zaměstnanců se stále usmívala, vtipkovala, což na onkologii nemusí být běžné, přeci jen to je psychicky náročná práce. Doufám, že toto „uvolněnější" prostředí se i v Plzni přesune od paní z recepce dále do čekáren a do ordinací a vyšetřoven :).

Publikováno 24. 2. 2015

Všechny příběhy

Přidat komentář


Opište text z obrázku: (obrázek je nečitelný)


Všechny položky jsou povinné.

Partnerem blogů, zveřejněných v rámci projektu "Nejsi na to sama - získejte potřebné informace", je Nadace ČEZ.

 

 

 


Lucie Š.

Všechny příběhy