Úsměv

Po přečtení článku Jany z Přerova jsem si uvědomila, co zažívám zase já cestou vlakem z Bydžova do Hradce. Také nevědomky pozoruji spolucestující.

Jsou mezi nimi studenti - ty mám nejraději. Vyzařuje z nich mládí, radost, zdánlivá bezstarostnost.

Potom tu jsou lidé v aktivním věku - pracující, kteří mají to štěstí, že v dnešní době pracují. Ti většinou pospávají.

No a další skupinou jsou důchodci. Jezdí (při příznivém počasí) s baťůžky na zádech a vesele a hlasitě se mezi sebou překřikují. Ale co je hlavní, usmívají se.

Moje kamarádka z Moravy Milada, se kterou se znám již delší čas, mi na jedné rekondici přečetla báseň ÚSMĚV. Moc se mi líbila a cítila jsem ji jako pohlazení. Dodnes si pamatuji, jak jsem se začala při poslouchání té básně také usmívat.

Chtěla bych se s vámi o ni podělit a přála bych si, aby se i vám po přečtení objevil úsměv na rtech a zpříjemnil vám dnešní den.

Úsměv nestojí nic a vynáší mnoho.

Obohacuje toho, kdo ho přijímá,

Aniž by ochuzoval toho, kdo ho daruje.

Trvá chvilku, ale vzpomínka na něj bývá stálá.

Nikdo není tak bohatý, aby se bez něj obešel,

A nikdo není tak chudý, aby ho nemohl darovat.

Úsměv vytváří v domově štěstí,

Ve starostech je oporou,

Citlivým znamením přátelství.

V únavě přináší odpočinek,

Ve znechucení vrací odvahu.