Nádor prsu může potkat každou ženu. I těhotnou...

Veronice Z. (25) stačilo pár podzimních týdnů roku 2014, aby se jí obrátil život vzhůru nohama. Když si nahmatala bulku v prsu, zrovna se nacházela v 36. týdnu těhotenství, proto samotné operaci předcházelo vyvolání porodu. Svoje bezprostřední pocity z KOC v Plzni nám Veronika vylíčila, zatímco se zde zotavovala z mastektomie...

 

I.

Momentálně jsem po mastektomii pravého prsu ve FN Lochotín v Plzni, tak píši jen z mobilu. Budu proto stručnější... Je mi 25 let a před pěti týdny jsem si nahmatala bulku. Byla jsem zrovna ve 36. týdnů těhotenství. Po biopsii se zjistilo, že jde o nádor...

Poprvé jsem do KOC v Plzni zamířila v září 2014, když mi byla rakovina prsu diagnostikována, domluvit se na další postup. Měla jsem domluvenou konzultaci u pana doktora Svobody, byl velmi milý a nabil mě pozitivním myšlením, že vše dobře dopadne.

Domluvili jsme se, že první bude následovat v mém případě vyvolání porodu, následně operace a pak teprve onkologická léčba. Prso šlo pryč celé, protože nádor byl veliký 3x4 centimetry.

 

II.

Moje další návštěva následovala až koncem října, přibližně tři týdny po operaci. To už jsem šla dle standardního postupu do vstupních ambulancí k MUDr. Vaidišové. Ta mě vyšetřila, sdělila výsledky histologie a objednala na další týden do jiné ambulance, kam budu teď chodit vždy před chemoterapií k MUDr. Votavové. Ještě jsem byla poslána na odběr krve a na vyšetření ECHO srdce, které jsem musela absolvovat ve FN Bory.

Paní doktorka Vaidišová byla na můj vkus hodně strohá, málo empatická, ale svým způsobem se jí nedivím. Pracovat denně s onkologickými pacienty musí být vyčerpávající...  Další týden v pondělí už jsem potom tedy šla do ambulance k MUDr. Votavové a ta byla velmi příjemná, podrobně mi vysvětlila, jak bude chemoterapie probíhat a co všechno mě může potkat.

V ordinaci jsem strávila třičtvrtě hodiny, odešla jsem s recepty na léky na nevolnost a alergii a na druhý den jsem do téhle depresivní budovy šla znovu, tentokrát už přímo na chemoterapii. Ta probíhá v denním stacionáři, sestřičky jsou zde hodné, pozorné, i si chvilku s pacientem popovídají... Strávila jsem zde čtyři hodiny, než mi byly podány všechny předepsané chemoterapie, a pak jsem jela domů a skoro celý týden prospala... 

Jinak prostředí budovy je moderní, v čekárně i na denním stacionáři jsou velké TV obrazovky, všude spousty časopisů a různých propagačních materiálů. Vše je různě barevné, aby to působilo vesele. I tak ale pokaždé, když do téhle budovy vstoupím, tak je mi "nevolno" a smutno...

Publikováno 26. 2. 2015

Všechny příběhy

Přidat komentář

Opište text z obrázku: (obrázek je nečitelný)

Všechny položky jsou povinné.