Potřebuji klid!

Je to jistě pravdivý výrok a v nejhorších chvílích po chemoterapiích samozřejmý, ale nenechte blízké se v těchto slovech utopit!

Přesvědčte je, že není ostudou sednout si do invalidního vozíku, když ještě síly nestačí a nekoukat se, co si povídají sousedi. Vemte je do lesa, vůně lesa a ptáčkové dají více, než hodiny v posteli a uzavření se do sebelítosti.

Nelitujte je! Je to těžké, ale dostává to člověka více ke dnu a usvědčuje v tom, jak je to beznadějné. Klidně jim oponujte jako dřív, snažte se je rozesmát. Vemte je třeba i nakoupit, jestli to mají rádi, jen ať se něco děje. Urychluje to proces psychické regenerace a vyrovnaný člověk má i lepší fyzické předpoklady k uzdravení.

Yva