Říct nebo neříct pravdu?

Je moc těžké bojovat s větrnými mlýny, když u toho člověk prožívá bolest, nevolnost a oslabení po léčbě

Je moc těžké bojovat s větrnými mlýny, když u toho člověk prožívá bolest, nevolnost a oslabení po léčbě.

Myslím, že je velmi důležité přistupovat k člověku podle toho, jak jej léta známe a ne podle šablony.

Jsou lidé, kteří ví, že nemoc již nemá šanci na vyléčení, snaží se kvalitně a šťastně prožít svůj život, který jim zbývá, ale bohužel ne každý tohle smíření zvládne.

Je třeba opatrně posondovat v duši blízkého, jestli se dokáže s vidinou smrti srovnat, protože pokud zjistíme, že ne, nemá vědět pravdu.

Upne-li se takový člověk k naději na vyléčení, dokáže bojovat a prodloužit si tak život v optimismu a naději. Klidně s nimi plánujte dovolenou, nové auto, další Vánoce. Hlavně ať jsou šťastní.

Není to pokrytectví. Pomůže to i jejich okolí, protože starat se o nemocného blízkého je těžká hlavně psychicky a jeho pozitivní pohled to velmi usnadňuje.

Je to samozřejmě můj názor, ale zažila jsem to a vím, že člověk po ztrátě naděje odejde rychle, smutně a uzavřený do sebe.

Yva