Strach dokáže z malých věcí udělat obrovské

Co Míšu vyvedlo z míry těšně před operací prsu? A jaké spolu-pacientské přátelství svého času navázala na onkochirurgii U Apolináře? Přečtěte si nejnovější blog hlavní správkyně našeho oficiálního Facebooku!

"Před tím, než se dostanete na chirurgický stůl, vám musí lékař na mamografickém oddělení označit místo, které se má vyoperovat. Jistě si dovedete představit, jak velkou zodpovědnost tento lékař má. Měla jsem mít nejmenší možnou operaci, která se u prsu provádí, ale nechápala jsem, proč mám po zaměření počmárané téměř celé prso. Do chvíle, než jsem si lehla na operačním sále, jsem si zákrok představovala téměř laparoskopicky.

Těsně před tím, než jsem byla uvedena do narkózy, jsem však znejistěla (a nebylo to jen tím, že hlavní operatér měl viditelnou oční vadu :-)) a dožadovala jsem se na anesteziologovi vysvětlení, proč mám tak velké čáranice na prsu, když mi mají řezat jen malou část. Touto otázkou jsem vyvolala mírné šumění a významné pohledy v týmu lékařů. Hlavní operatér zachoval klid, mrkl do papírů, ukázal prstem: „Tady a tady se bude řezat." Přesně, jak je to označené. „Takže žádná chyba zaměřovače, ale pořádná operace!"  To bylo poslední, co mi jelo hlavou, než jsem usnula. Probrala jsem se až na JIPce. Strach dokáže z malých věcí udělat obrovské.

Na operaci prsu vzpomínám dnes po téměř čtyřech letech. Je to zvláštní pocit a rozhodně je o čem psát. Zákrok jsme s onkoložkou doc. Petrou Tesařovou naplánovaly na 10. února a z nemocnice jsem odcházela 16. února. Obyčejně si přesná data nepamatuji, ale tato dvě se mi vryla do paměti. 10. února jsem přišla o kousek prsa (šrámy na těle) a 16. února tragicky zahynul můj skvělý kamarád (šrámy na duši).

Po osmi cyklech chemoterapie jsem vypadala dost zuboženě, přesně tak jsem se i cítila. Operace měla proběhnout měsíc po poslední dávce. Silný pocit štěstí jsem měla ve chvíli, když jsem se dozvěděla, že nemusím podstupovat původně plánovanou celkovou mastektomii. Moje nemoc nebyla podmíněna geneticky a díky chemoterapiím se nádor zmenšil a zapouzdřil, nebylo tedy třeba řezat radikálně.

Na příjmu na onkochirurgii U Apolináře jsem čekala dlouho, než se uvolní pokoj. Nijak mi to nevadilo, byla jsem zvyklá z čekáren před onkologickými ordinacemi. Po vyplnění několika formulářů, dotazníků a dalších lejster s poučením o rizicích podniku, jsem se ubytovala hned vedle sesterny na dvojlůžkovém pokoji s příslušenstvím. Vedlejší lůžko zatím bylo prázdné, docela jsem si přála, aby to tak zůstalo celý týden. To se mi ale "nepoštěstilo" a již odpoledne jsem se seznámila se svojí novou spolubydlící, sympatickou maminkou v osmém měsíci těhotenství, která si diagnózu rakovina prsu vyslechla teprve nedávno.

Navzdory vážné situaci jsme se spolu vydatně nasmály před operací, zmámeny premedikací, po operaci, když z nás trčely dreny na JIPce a nebyly jsme s to si dojít ani na záchod, i zpět na pokoji, když jsme skučely bolestí při otáčení z boku na bok. Po propuštění z nemocnice jsme se ještě několikrát osobně viděly, často jsme si psaly, telefonovaly si a sdělovaly zkušenosti s hojením jizvy, cvičením a vyrovnáváním se se ztrátou. Nově nabytá přátelství na onkologii jsou otevřená a plná porozumění. Posuďte sami:

Úryvky z korespondence

16.02. 2012, Praha

Ahoj Kačko,

dnešní kontrola byla nečekaně dobrodrůžo, rozhodně ne kvůli sněhu. Čekala jsem zhruba půl hodinky, pak mě vzali na paškál. Suše oznámili, že se udělá punkce. No to mě čert bral. Vůbec to sice nebolelo, ale málem jsem se složila strachem. Strašně jsem si přála, aby punkci nemuseli dělat a stále jsem se ptala dokola, zda je to opravdu nutné. Bylo to nutné. Vytekla ze mě do misky ta hnusná červená tekutina, ještě mi to ukázali, málem jsem se pozvracela.

Bolesti ok, už spím i na operovaném boku. Dnes jsem se jen trochu ušklíbla, když jsem viděla poprvé jizvu v podpaží, protože to není jen taková mrňavoučká jizvička, je to jizva jako bejk a to samé figuruje na prsu, takže to fakt byla operace? Uj.

O mě je též pečováno. Dnes jsem se akorát dozvěděla, že tragicky zemřel náš nejlepší kamarád, otec tří malých kluků, což se mi dost těžko rozdýchává. Je mi smutno.

Tak ať se dílo daří.

Zdraví Míša

 

21.02.2012, Jablonec nad Nisou

Ahoj Míšo,

dnes jsem byla na kontrole u ostrovida Janouška....měl pro mě príma překvapení - do 14-ti dnů další operace. Tentokrát mě to bude stát cca polovinu prsa. Ty určitě chápeš, jak moc moc moc se mi tam nechce :-(  Jenže nic jiného se asi nedá dělat, podle výsledků z histolky zřejmě nevyndali všechno špatný.

O další léčbě se mnou zatím nemluvil, prý to mám probrat až s Tesařovou. Podle papírů, co mi strčili do ruky, to není citlivé ani na hormonální ani na biologickou léčbu, takže mi asi zbývá jenom chemka a ozařování? No, tím si zatím hlavu lámat nebudu, třeba docentku něco napadne ;-)

A co ty, už se cítíš dobře? Nezlobí tě dětičky?

Vašeho kamaráda je mi moc líto, lidi by neměli umírat mladý, není to fér.

Přeju hezký zbytek dne

KK

 

22.02.2012, Praha

Ahoj Kačko,

......

Vím, že ti teď vůbec není do skoku (nehledě na jizvy a bříško), až se dozvíš více, uleví se ti. Mně osobně moc nepomáhaly žádné utěšující komentáře typu "Neboj, to bude dobrý", takže to na tebe taky zkoušet nebudu. Jediné, co ti přeju, abys měla horu trpělivosti (té jsem potřebovala nejvíce), pak trpělivé a pomáhající členy rodiny a víru v to, že se uzdravíš.

Teď musím končit. Ozvi se kdykoliv budeš potřebovat.

Míša

 

Fyzická bolest brzy pomine. Šrámy na duši se řeší déle, ale taky to jde. Každá na to máme jistě svůj vlastní recept. Já jsem se například rozhodla, že si ponechám operované prso "neopravené". Jizvu tak "přiznávám" sama sobě, chci ji mít na očích a starat se o ni. Nedovedu si dobře představit, že bych měla cizí hmotu pod kůží. A taky si nedovedu představit, že by mi měly znovu trčet dreny z těla, i když fyzická bolest brzy pomine :-)

Před tím, než jsem onemocněla, jsem chodila dvakrát týdně kondičně plavat. Při léčbě a ani dlouho po léčbě jsem se ke svému oblíbenému plavání nemohla vrátit. Až letos o prázdninách jsem se odhodlala zase začít. Při plavání má člověk čas přemýšlet, a tak mi při uplavaném kilometru, napůl kraulem a napůl PRSAMA, přišlo na mysl, že..."

Publikováno 19. 11. 2015

Všechny příběhy

Komentáře

» 2017 (300)
Září (1)

Přidat komentář


Opište text z obrázku: (obrázek je nečitelný)


Všechny položky jsou povinné.