Očima pacientky: Jak se úspěšně zotavit po operaci prsu?

Není divu, že Olga F. (54) od svého manžela často slýchává, že je učiněná Amazonka! Blogy a úryvky ze starých deníků, jakými přispívá do Šťastné třináctky, vás nadchnou obrovskou bojovností a chutí do života. Výjimkou není ani otevřený příspěvek na téma: operace prsu a následná rekonvalescence.

"31. 5. 2011 - na ten den nikdy  nezapomenu.

„Andělíček", úzký operační stůl, soustředěné obličeje operačního týmu a najednou nic...

Vzbudila jsem se na pokoji s pocitem úlevy a klidu. Můj telefon vysílal neustálé esemeskové signály a já pochopila, že v tom nejsem sama. Čekám na výsledek histologie. Ať to dopadne, jak chce, jedu dál... Ještě 35 kousků ozařování!

Tolik z mého deníku. A jak to vlastně pokračovalo?

Strach? Ani ne. Vše jsem dopředu pořádně zkonzultovala s lékaři. Už si zvykli na to, že jsem zvědavá - jako holčička ze školky!

Bolest? Zvládla jsem to. Celá rodina se mi intenzivně věnovala. Pooperační období tím velmi rychle uteklo. Od té doby miluji spát s rukama nad hlavou. Byla to dobrá pozice pro celkem pohodlný spánek, vzhledem k hojící se pooperační jizvě.

Pooperační péče? Dodržovala jsem všechny rady ohledně mazání, postupného cvičení, a zejména  rehabilitace s operovanou stranou. Já mazala vepřovým sádlem a nedám na něj dopustit.

Strava? Čerstvá domácí.

Ozařování? Ano. Opět s intenzivním mazáním operované strany vepřovým sádlem. Nejhorší únava se dostavila po 25. dávce. Mé tělo bylo opravdu přetížené, a tak jsem většinu času spala a spala a spala.

Udělala jsem dobře. Držela jsem se hesla: Dopřát tělu, co si žádá.

Myslím, že dobrý průběh rekonvalescence mají na svědomí:

1. Silná vůle jít dál. Je mi letos 54 a tím chci říct, že mě na tomto světě ještě je potřeba. Jsem mámou, dcerou, manželkou, kamarádkou, přítelkyní, zpovědní vrbou, rádkyní, tetou, snachou, legrační sousedkou, Amazonkou (jak říká můj manžel), mírně sklerotickou starší paní odvedle...  Čeká na mne ještě celkem dost práce. J

2. Dobrá spolupráce s ošetřujícími lékaři

3. Pravidelné docházení do společnosti spolupacientek. Společně jsme velmi intenzivně konfrontovaly své osobní zkušenosti, což mě úžasně povzbuzovalo.

4. Procházky - nejdříve jen po sídlišti, později do parku atd.

5. Silné kuřecí vývary od maminky

6. Vždy čerstvě namixované ovocné šťávy z pomerančů, citronů, zázvoru a červené řepy

7. Svíčková, segedín a brynzové halušky, všechno pravé domácí výroby

8. Zeleninové saláty - přímo ze zahrady

P.S.: Snad největším problémem pro mne bylo sehnat bezešvou sportovní podprsenku. Má prsa jsou celkem velká, a tak jsem poměrně dlouho řešila problém, jakou podprsenku nosit. Nakonec pomohla náhoda a bezešvou podprsenku jsem sehnala přes internet. Neseděla sice „NA TĚLO",  ale svou funkci dobře plnila.

V srpnu to budou už 4 roky, co jsem ukončila léčbu. Ruka ještě pobolívá. Hýbu se ale podstatně víc než předtím. Musím plavat a chodit s nordic-walking holemi. MUSÍM. Je to neskutečně důležité pro mé tělo i duši. Jen tak se mi totiž daří udržet správný krevní oběh, o lymfatickém systému ani nemluvě. Od té doby, co pravidelně cvičím a plavu, nemám problém s lymfatickými otoky.

Děvčata, jde to. Tak se nebojte jít do toho. Myslím na vás a posílám tuny pozitivní energie."

Publikováno 23. 11. 2015

Všechny příběhy

Komentáře

» 2017 (300)
Srpen (2)
Květen (1)
Únor (1)

» 2016 (7)
Leden (2)

Přidat komentář


Opište text z obrázku: (obrázek je nečitelný)


Všechny položky jsou povinné.