Syn odmítal mléko z mého prsu, následovala bolest a... rakovina

Dvojnásobnou maminku Andreu R. (38) zasáhl karcinom prsu v období, kdy kojila mladšího syna Vojtu. Ve svém prvním blogu pro Šťastnou třináctku Andrea vzpomíná na prvotní příznaky zhoubného nádoru a dělí se s námi o svůj současný pohled na životní štěstí...

To, že rakovina prsu může zasáhnout kohokoliv, jsem, bohužel, poznala i já. V naší rodině, ani v rodině mého přítele, se kterým žiji 8 let, jsem se s rakovinou nesetkala, a nikdy by mě nenapadlo, že to budu zrovna já, na koho ta karta padne.

Jsem "Husákovo" dítě a hned, jak se otevřely hranice, jsem odjela za ně. Nejprve jako au-pair do Anglie a pak jsem cestovala po Zélandu. Nakonec jsem si našla zaměstnání v Čechách, kde jsem poznala i svého přítele. Psal se rok 2006, bylo mi třicet a začala jsem myslet na rodinu.

V listopadu 2008 se nám narodila Vendulka a v březnu 2012 přišel na svět Vojtík. Okolo třetího měsíce mi Vojta nechtěl pít z levého prsu, i když mléka jsem měla dost. Paní doktorka mi řekla, že se to poddá, ale nic nezabralo, tak jsem ho alespoň na noc dokrmovala Sunarem.

Zhruba po měsíci jsem musela jít ke své obvodní lékařce kvůli bolesti levého prsu. Dala mi prášky a poté i injekce na zánět, který tam ve skutečnosti nebyl. Přibližně měsíc poté se přidaly hrozné bolesti zad, a tak jsem začala chodit k dalšímu lékaři. Lámal mi záda všemožnými způsoby, ale pomohlo to vždy jen na chvíli.

Při třetí návštěvě už to lékaři bylo divné, a tak mě poslal do nemocnice na celkové vyšetření. A 16. 10. 2012 mi byla určena diagnóza karcinom prsu s metastázemi v játrech a na skeletu v oblasti páteře, levé ruky a pánve. Každé 3 týdny chodím na chemoterapie a léčím se za pomoci lékařky MUDr. Kolářové a Multicsanu v Pardubicích.

Bohužel, za celé 2 roky mi nenarostly vlasy, obočí ani řasy, ale stále jsem tu. I když bydlet s touto diagnózou v malé vesnici je někdy hodně těžké. Lidé jsou všelijací a já poznávala krutost i od těch, od kterých bych to nikdy nečekala.

Ale přesto se snažím dělat vše tak jako před diagnózou. Starám se děti, hraji si s nimi, chodím s nimi na cvičení, jezdíme na dovolené a jsme šťastní. Zatím. Třeba jednou poznám zázrak a budu zdravá.

Publikováno 24. 2. 2015

Všechny příběhy

Komentáře

» 2015 (13)
Duben (1)

Přidat komentář


Opište text z obrázku: (obrázek je nečitelný)


Všechny položky jsou povinné.

Partnerem blogů, zveřejněných v rámci projektu "Nejsi na to sama - získejte potřebné informace", je Nadace ČEZ.

 

 

 


Andrea R.

Všechny příběhy