Příspěvek na péči

Mnohé z nás, co jsme ve středním věku, se staráme o své již ne zcela soběstačné rodiče, případně o další členy rodiny s nějakým handicapem

Mnohé z nás, co jsme ve středním věku, se staráme o své již ne zcela soběstačné rodiče, případně o další členy rodiny s nějakým handicapem. Možná jsme se již také setkaly s podobnými problémy při zařizování jejich žádosti o příspěvek na péči, jako jsou dole popsány (já tedy rozhodně ano).

Myslím, že snaha ombudsmana věci napravit je navýsost užitečná a potřebná, přesto mne poněkud znepokojuje, že se tím vším musí zabývat až úřad ochránce veřejných práv!

Ministerstvo práce a sociálních věcí, které by podle mého mělo být tím, kdo sociální síť nejen tvoří, ale také dohlíží na její fungování, jakoby se této své důležité povinnosti bez rozpaků zřeklo... Čtěte dobře a domáhejte se svých práv s těmito fakty v ruce - lepší radu bohužel v této chvíli nemám.

Jana

Řízení o příspěvku na péči jsou dlouhá a nezohledňují skutečný stav žadatele

V roce 2007 byla přijata nová právní úprava týkající se příspěvku na péči. Od tohoto roku stížností k ochránci přibývá a zcela jednoznačně mezi nimi převládají stížnosti na průtahy v řízení a na problémy související s posuzováním stupně závislosti na péči. Délka řízení nemůže být v neprospěch žadatele.

Šetření konkrétních případů ukazuje, že řízení o přiznání příspěvku na péči, ale zejména vyřízení odvolání proti rozhodnutí, trvají řadu měsíců. Během nich často dochází k dalšímu zhoršení zdravotního stavu žadatele. Výjimkou nejsou ani případy, kdy v průběhu řízení žadatel o příspěvek zemře. V souvislosti s průtahy zástupkyně ochránce opakovaně upozorňuje na nutnost posuzovat vždy aktuální zdravotní stav žadatele.

Jestliže Posudková komise MPSV v odvolacím řízení posuzuje zdravotní stav žadatele, nemůže se zabývat pouze zdravotním stavem k okamžiku vydání původního posudku, ale přihlížet i k novým lékařským nálezům a aktuálnímu zdravotnímu stavu. Opačný postup by žadatele poškozoval, neboť v průběhu řízení nemůže podat novou žádost. Po tu dobu (řada měsíců i několik let) musí pobírat nižší příspěvek, než mu vzhledem k jeho stavu náleží, nebo mu příspěvek vůbec není přiznán.

Podle zástupkyně ochránce takový postup není správný a posudková komise je povinna zahrnout aktuální změnu zdravotního stavu do svého posudkového hodnocení.

Na základě stanoviska zástupkyně ochránce v konkrétních případech přistoupilo MPSV na změnu praxe a přislíbilo provádět nová posouzení v odvolacích řízeních k aktuálnímu datu.

Trvalým problémem jsou rozpory mezi výsledky sociálního šetření a výsledkem posudkového lékaře. Zatímco v případě rozhodování o invalidním důchodu musí lékař žadatele vidět a prohlédnout, v rozhodování o příspěvku na péči je v přímém kontaktu s žadatelem pouze sociální pracovník, jehož zjištění jsou podkladem pro lékařskou posudkovou službu. Posudkový lékař pak vychází pouze z písemných podkladů a lékařských zpráv. Při této metodě posuzování nemohou s ohledem na nedostatečnou znalost věci dojít ke zohlednění všech důsledků diagnózy na konkrétní osobu.

V jednom z případů zástupkyně ochránce např. zjistila, že ačkoli byl sociálním šetřením nejprve zjištěn II. stupeň závislosti (nezvládání 19 posuzovaných úkonů), v opakovaném šetření stupeň I. (nezvládání 18 úkonů) a v rámci odvolacího řízení dokonce stupeň III. (29 úkonů), posudkový lékař neuznal ani lehkou závislost na pomoci jiné osoby. Posudkový lékař totiž nezohlednil všechny aspekty zdravotního stavu (např. že si stěžovatel nebyl schopen připravit stravu, ostříhat si nehty, měl nestabilní chůzi apod.)

Právě nezohlednění všech aspektů zdravotního stavu a soběstačnosti žadatele je nejčastějším důvodem nepřiznání odpovídajícího příspěvku na péči. V úvahu není brána skutečnost, že posuzovaná osoba například fyzicky požadovaný úkon zvládne, ale není schopna samostatně a spolehlivě rozpoznat potřebu takového úkonu nebo není schopna zkontrolovat, zda úkon provádí dobře. Zástupkyně ochránce apeluje proto na nutnost důsledně dodržovat zákon o sociálních službách, který stanovuje, že pokud posuzovaná osoba zvládne určitý úkon jen částečně, má být hodnocena tak, jako kdyby tento úkon nebyla schopna zvládnout vůbec. To platí i pro schopnost provádět úkon zcela samostatně, schopnost ověřit správnost jeho provedení, či pro rozpoznání nutnosti provést určitý úkon. Podle zástupkyně ochránce by posuzování nemělo probíhat formálně a pouze na základě obecných charakteristik nemoci či zdravotního postižení, ale vždy s přihlédnutím k individuálním dopadům diagnózy na konkrétní osobu a rovněž s přihlédnutím ke všem jejím diagnózám.

Nedostatečné lékařské posudky jsou nepřezkoumatelné

Jako velmi závažné vnímá zástupkyně ochránce také nedostatky v posudcích posudkových lékařů. Často v nich chybí bližší odůvodnění závěrů a není zřejmé, proč posudkový lékař neuznal určitý úkon či potřebu dohledu. Výjimkou nejsou ani případy, kdy je závěr posudkového lékaře v rozporu s odbornými nálezy, aniž by se posudkový lékař odvolával např. na vlastní vyšetření nebo na jiné důkazy. Stává se také, že dokumentace k vypracování posudku bývá neúplná, takže výsledné hodnocení neodpovídá faktickému stavu žadatele o příspěvek. Takto nedostatečné posudky bez přesvědčivého zdůvodnění závěrů jsou fakticky nepřezkoumatelné a vedou k vadným rozhodnutím správních orgánů o přiznání či nepřiznání příspěvku na péči. Zástupkyně ochránce je proto přesvědčena, že v odvolacím řízení by měla být rozhodnutí založená na nedostatečně odůvodněných posudcích zrušena a věc předána k novému posouzení.

Zdroj: Ombudsman-Veřejný ochránce práv

http://www.ochrance.cz/